Dění v posledních měsících zavánělo pádem nábožensky orientovaného režimu v Íránu, který byl dlouho dáván za příklad nesekularizovaných států v moderní době. Pohled do útrob režimu, kterému vládne jeden z ajatolláhů nebo-li titulovaných znalců problematiky islámu ukazuje, že zkurompovaný režim připomíná úlohu komunistických stran ve východní Evropě.
Evropský středověk si rádi spojujeme s náboženským fundamentalismem a zásadní rolí církve nejen pro každodenní život věřících, ale také v mocenských strukturách tehdejších států. Dnes je představa, že nejbohatším člověkem Moravy je olomoucký arcibiskup a k prosazení svých zájmů má k dispozici vlastní armádu, nepředstavitelná, i když v této situaci byl nejvyšší představitel církve ve východní polovině země dlouhá staletí.
Náboženství se transformovalo do komunitní organizace a na občanském životě se podílí ponejvíce skrze církevní školy, hospice nebo správu historických památek. Írán však i v 21. století zůstává teokratickým státem, kde vládne ajatolláh z titulu Nejvyššího vůdce Íránu.
Nejvyšší ajatolláh, který nebyl ajatolláhem
Ač by se srovnání se středověkou rolí církve u nás nabízelo, rozhodně íránský režim není reliktem dávného středověku, který se jen „zapomněl“ reformovat. Zástupci tamější ší'itské církve paradoxně ve středověku měli historicky jen velmi omezený vliv na společnost. Mohli sice vykládat islámské právo, ale veškerou politickou moc držel v rukou despotický panovník. Jak známo, na konci 70. let však vláda šáhů skončila a byla nahrazena islámskou republikou ajatolláha Rúholláha Chomejního.
Principem měla být vláda znalců islámu neboli Velájat-e fakíh. Těmi jsou právě ajatolláhové, což je titul označující v podstatě určitý stupeň znalosti islámského náboženství. Vypovídající je pak samotný termín, který byl sice použit podle historiků už v 13. století, ale k jeho širokému rozšíření došlo právě až ve 2. polovině 20. století s Chomejního revolucí masivně podporovanou íránským lidem.
Vysoká úroveň znalosti islámu se však nakonec ukázala jako trochu vedlejší. Když v roce 1989 Chomejní zemřel, jeho nástupcem byl zvolen tehdejší prezident Íránu, který je v teokratickém systému ve všem podřízen nejvyššímu vůdci, Alí Chámeneí. Přitom postrádal právě titul ajatolláha a ten mu byl flexibilně udělen až po jmenování do funkce.
V 90. letech také Chámeneí neuspěl se snahou stát se velkoajatolláhem, kterých je v současnosti jen 5 (řadových ajatolláhů je jen v Íránu 5000) a jeden z nich žije v Iráku.
Korupční systém revolučních gard připomíná československý komunismus
Nabízejí se tak otázky, jestli v islámské republice nejde v první řadě o moc a radikální víra v islám je až jakousi druhořadou zástěrkou. Páteří celého režimu totiž nejsou jen ajatolláhové v čele s nejvyšším vůdcem, kterého si ze svých řad volí, ale revoluční gardy.
Členové těchto ozbrojených složek, které jsou však striktně odděleny od oficiální íránské armády, stojí v čele reálného výkonu politické a především ekonomické moci v Íránu. Jejich rodinní příslušníci obsazují privilegované posty ve státní správě, firmách a dalších institucích a těší se ekonomické prosperitě.
Tento zkorumpovaný systém je pak předmětem kritiky ze strany opakovaných demonstrací. Krvavé potlačení protestů z letošního roku se stalo předehrou k současnému konfliktu, jenž rozhýbal ceny ropy na světových trzích.
Příslušnost k revolučním gardám umožňující kariérní a společenský vzestup na bázi zakořeněných korupčních schémat takřka kopíruje fungování komunistických stran ve východní Evropě před rokem 1989 a dodnes se uplatňuje v komunistické Číně nebo Vietnamu. Na 125 000 příslušníků funguje jako efektivní politicko-byznysové impérium.
Stát ajatolláhů je tak trochu směsicí toho, co známe z temného středověku a z neméně temné stránky druhé poloviny 20. století i z naší historie.
Zdroje: autorský text, komentář, BBC, AP, The Arab Weekly, Wikipedia
