Představte si svatbu, na které nevěsta neslibuje, že bude po celý život patřit jedinému muži. Ve skutečnosti byste mezi tradičními Aché možná marně hledali i to, na co jsme zvyklí při klasické svatbě - bílé šaty, svatební pochod, výměnu prstenů či velkou hostinu. Jejich představa o partnerském soužití byla mnohem méně svázaná formálními pravidly.
Ještě větší překvapení přichází ve chvíli, kdy se narodí dítě. Zatímco u nás se otázka otcovství spojuje s jedním konkrétním mužem, Aché tradičně uznávali také takzvané sdílené otcovství. Jeden potomek tak mohl mít hlavního otce a další muže, které společnost považovala za jeho spoluotce. Není to vymyšlený příběh o exotickém kmeni. Tento neobvyklý společenský systém zaznamenali antropologové při výzkumu původního obyvatelstva Paraguaye.
Kdo vlastně jsou Aché? Jde o původní domorodé obyvatelstvo Paraguaye, které tradičně žilo v lesích východní části země. Antropologové je v minulosti označovali také jako Guayakí, dnes se však upřednostňuje jejich vlastní pojmenování Aché. Po staletí žili převážně jako lovci a sběrači, živili se lovem divoké zvěře, sběrem lesních plodů a dalších přírodních zdrojů. Jejich život byl úzce spjatý s přírodou a fungováním malé komunity, v níž se lidé navzájem znali a byli na sobě závislí. Právě v tomto prostředí vznikly i jejich neobvyklé představy o manželství, partnerství a rodičovství.
Nejdříve námluvy, potom společný život
U Aché začínal partnerský vztah především námluvami. Budoucí manželé se tedy nemuseli poznat až v den, kdy o jejich spojení rozhodli rodiče. Výběr partnera výrazně ovlivňovaly osobní sympatie a zájem samotné ženy i muže.
Důležitou roli při námluvách hrálo také obdarovávání. Jídlo a jeho sdílení nebyly pouze praktickou záležitostí, ale mohly vyjadřovat náklonnost. Muž, který chtěl ženu zaujmout, jí mohl projevit zájem také tím, že se s ní podělil o potravu.
Zajímavé je, že manželství nebylo vždy vnímáno jako nezvratné rozhodnutí. Vztahy se mohly měnit a lidé vstupovali do nových partnerství. Výzkumy popisují i případy, kdy manželské svazky skončily poměrně rychle. Délka společného soužití se proto mohla výrazně lišit.
Podle antropologické studie Heritability and Fitness Correlates of Personality in the Ache, publikované v časopise PLOS ONE, začínala tradiční manželství především námluvami. Autoři zároveň popisují, jak se partnerské vztahy měnily po kontaktu Aché s paraguayskou společností.
Svatební den? Zapomeňte na bílé šaty a obřad před oltářem
A teď přichází zajímavost, která může být pro evropského čtenáře ještě překvapivější než samotné sdílené otcovství. Aché tradičně neměli klasický svatební ani rozvodový obřad. Žádný pevně stanovený scénář, podle kterého by nevěsta musela absolvovat několik zkoušek, obléknout si speciální oděv nebo před celou komunitou vyslovit manželský slib.
Jak tedy vypadal začátek společného života?
Podle etnografického popisu zveřejněného na portálu EveryCulture záleželo také na věku a společenském postavení muže. Mladší muž se mohl přestěhovat k ohništi své partnerky, zatímco starší nebo vlivnější muž si ji mohl přivést ke svému ohništi. Právě společné bydlení tak představovalo praktický začátek partnerského soužití. Nešlo o svatbu v našem pojetí, ale o vytvoření společné domácnosti v rámci tábora. Pro mladý pár bylo typické, že bydlel blíže k rodině ženy. U starších dvojic se místo společného života mohlo měnit podle okolností.
A co svatební hostina? Ani zde nelze hovořit o doloženém univerzálním obřadu, který by se podobal naší svatební oslavě. Jídlo mělo v jejich každodenním životě zásadní místo, nebylo by však správné tvrdit, že existovala zvláštní povinná svatební hostina s přesně stanoveným menu.
Po svatbě přichází největší šok: Manžel nemusí být jediným otcem
V naší společnosti by se žena po svatbě pravděpodobně těšila na společný život s manželem a plánovala rodinu. U tradičních Aché však rodičovství fungovalo podle pravidel, která by mnohé Evropany pořádně zaskočila.
Jejich systém se nazýval partible paternity, tedy rozdělené neboli sdílené otcovství. Podle tradičního přesvědčení se na vytvoření dítěte mohlo podílet více mužů, kteří měli sexuální vztah s jeho matkou. Neznamenalo to, že se jejich genetická výbava skutečně smísila. Šlo o kulturní představu o početí, která měla konkrétní společenské důsledky.
Aché rozlišovali dva druhy otcovství:
- Hlavní otec – zpravidla muž, který byl manželem nebo hlavním partnerem matky.
- Vedlejší otec – další muž, který měl se ženou intimní vztah a byl uznán jako spoluotec dítěte.
Antropologové Kim Hill a A. Magdalena Hurtado popisovali, že žena mohla oznámit, kteří muži se podle jejího přesvědčení podíleli na vytvoření dítěte. Nebylo tedy pravidlem, že o všem rozhodoval výhradně manžel. Představte si, že žena porodí a kromě jejího partnera se k dítěti hlásí také další muži. V našem prostředí by to mohlo vyvolat rodinné drama, v tradiční společnosti Aché však šlo o uznávaný způsob vytváření rodičovských vazeb.
Další otcové neměli být jen na papíře. Měli také povinnosti
Na tomto zvyku je pozoruhodné především to, že nešlo pouze o označení několika mužů za otce. Takové uznání mohlo přinášet také konkrétní závazky. Vedlejší otcové mohli matce a dítěti pomáhat se zajištěním potravy a dalších zdrojů. Pokud hlavní otec zemřel nebo rodinu opustil, vedlejší otec mohl převzít významnější úlohu v péči o potomka. Pro ženu to představovalo určitou formu zabezpečení. Nemusela se spoléhat pouze na jednoho muže, jehož schopnost postarat se o rodinu mohla být omezená.
Zajímavý je také výzkum přežití dětí. Starší demografické analýzy Aché naznačily, že děti s hlavním a jedním vedlejším otcem měly vyšší míru přežití než některé jiné skupiny dětí. Vědci však upozorňují, že přesný mechanismus tohoto efektu není zcela objasněn.
Takže zatímco u nás se po svatbě často řeší, zda bude manžel dobrým otcem, u Aché mohlo mít dítě potenciálně více mužů, kteří mu poskytovali podporu.
I další otcové měli své povinnosti po narození dítěte
Zajímavým detailem je takzvaná couvade - soubor rituálních omezení, která se v některých kulturách spojovala s narozením dítěte. V případě Aché se v odborných pracích popisuje, že i někteří vedlejší otcové mohli dodržovat stravovací a jiné činnosti omezující pravidla. Tímto způsobem veřejně potvrzovali své postavení nového spoluotce. Nebyla tedy samozřejmostí, že muž, který měl se ženou intimní vztah, po narození dítěte jednoduše zmizel ze scény. Jeho postavení mohlo pokračovat i po porodu.
Více o tomto fenoménu přináší odborná studie Relatedness, Co-residence, and Shared Fatherhood among Ache Foragers of Paraguay.
Rozvod bez velkého dramatu? I manželství mělo svá pravidla
A co se stalo, když se manželé přestali milovat?
Ani ukončení partnerského vztahu nebylo spojeno s povinným rozvodovým obřadem. Podle etnografických popisů se muž a žena mohli jednoduše rozejít a vytvořit si nové partnerství. Zajímavé je, že u mladých lidí se partnerské vztahy mohly poměrně často měnit. V některých případech trvaly jen krátce, jindy přetrvaly mnoho let. To však neznamenalo, že všechna manželství byla nestabilní. Monogamní svazky byly v tradiční společnosti Aché nejstabilnějším modelem. Vyskytovaly se také polygamní a polyandrické vztahy, nebyly však univerzální podobou manželství.
Zajímavé je, že rozchod nemusel znamenat úplné přerušení vazeb mezi lidmi, kteří společně vychovávali děti.
Informace o manželských a rozvodových zvycích přináší také portál EveryCulture – Marriage and Family.
Tradice, která postupně vymizela
Dnes už nelze říci, že by všichni Aché žili podle těchto starých pravidel. Jejich společnost prošla zásadní proměnou po kontaktu s paraguayským obyvatelstvem a západní civilizací. V letech 1971 až 1977 navázaly různé skupiny Aché první pokojné kontakty s okolní společností. Následně se měnil jejich způsob života, partnerské vztahy i rodinné uspořádání. Podle výzkumu publikovaného v PLOS ONE se sdílené otcovství v pozdějším období přestalo praktikovat. Měnily se také tradiční obřady a způsob života v lesních společenstvích.
Dnes tak příběh Aché představuje především fascinující svědectví o tom, jak rozdílně může lidstvo chápat manželství a rodičovství. Zatímco u nás se žena vdává za jednoho muže a očekává, že právě on bude otcem jejích dětí, v tradiční společnosti Aché mohl mít jeden potomek více uznávaných otců. A ti se nemuseli dělit pouze o označení, ale také o odpovědnost za jeho budoucnost.
