Magazín Forbes zařadil Kamilu Zlatuškovou před pěti lety do žebříčku 150 nejvlivnějších žen Česka. Nejspíše i díky tomu, že v Brně založila a vede mezinárodní festival seriálové tvorby Seriál Killer. Právě ten ji také podle britského odborného serveru Content 21 katapultoval mezi klíčové televizní profesionály ve střední a východní Evropě. Letos má před sebou další výzvu – kandidaturu na primátorku města poté, co se Markéta Vaňková rozhodla, že už nebude ze zdravotních důvodů svoji funkci obhajovat.
Vlastně to nebyl primárně film. Odjakživa mě bavily příběhy a lidé, ale mnohem víc mě přitahovala televize. Na konci devadesátých let jsem na ČT2 viděla věci jako Trierovo Království a zjistila jsem, že televize vůbec nemusí být chudší příbuzná filmu. Naopak. Může být autorská, odvážná a současně mluvit k obrovskému množství lidí. Proto jsem šla studovat televizní a rozhlasovou dramaturgii a scenáristiku. Nakonec jsem se celý profesní život pohybovala někde mezi vyprávěním příběhů, televizí, dokumentem, produkcí a hledáním nových talentů. Vlastně i Serial Killer a Televizní institut jsou pokračováním té úplně stejné fascinace.
Pro mě Vesna nikdy nebyla nějaký abstraktní historický spolek. Moje babička byla její starostkou, takže je to i kus rodinné historie. S Barborou Antonovou jsme ale rozhodně nechtěly vytvářet muzeum slavné minulosti. Chtěly jsme zjistit, jestli může mít Vesna smysl i ve 21. století. A ukázalo se, že obrovský. Z malé iniciativy se velmi rychle stalo živé místo, kolem kterého vznikla komunita a které začalo velmi prakticky pomáhat ženám a rodinám. Pro mě je na tom nejzajímavější právě ta kontinuita. Před více než 150 lety Vesna reagovala na to, co ženy ve své době potřebovaly. A dnešní Vesna dělá vlastně totéž. Jen jsou ty potřeby jiné.
Byla to kombinace dvou věcí. Jedna byla velmi osobní: přestalo mě bavit sedět doma a rozčilovat se nad tím, kam se posouvá česká politika, zejména v oblastech, kterým profesně rozumím, tedy kultura, média a především média veřejné služby. A druhá byla konkrétní nabídka v Brně. Když bylo jasné, že Markéta Vaňková nebude znovu kandidovat, přestala to být hypotetická legrace a já si musela opravdu odpovědět na otázku, jestli jsem ochotná opustit pohodlnou pozici člověka, který politiku komentuje, a převzít za něco odpovědnost. Nakonec jsem si řekla, že ano. Jsem nezávislá a od začátku říkám, že si svoje názory hodlám ponechat. To pro mě byla důležitá podmínka.
Tatínek byl poslancem zvoleným za ANO před třinácti lety, v úplně jiné fázi existence toho hnutí. A už během svého mandátu se s ním v řadě věcí názorově rozcházel. Takže bych z toho určitě nedělala nějaký rodinný souboj ANO versus ODS. My jsme navíc oba dost svéhlaví lidé a nikdy jsme neměli potřebu mít na všechno stejný názor. Myslím, že mnohem víc než politická značka ho zajímá, jestli vím, proč to dělám a do čeho jsem se pustila.
Současná česká politika je ostatně jeden z důvodů, proč jsem do ní vstoupila. Vadí mi oslabování důvěry v instituce, tlak na nezávislost médií veřejné služby a zpochybňování evropského a demokratického směřování země. Zároveň ale nechci přenášet způsob celostátního politického boje do Brna. Komunální politika je mnohem praktičtější. Tady se musíte domluvit, kudy povede tramvaj, kde postavíte školu, jak opravíte ulici nebo kde vzniknou byty. Právě proto pořád mluvím spíš o konsensu než o kompromisech. Chci hledat řešení, na kterých se dokážou shodnout lidé, kteří se v jiných věcech shodnout nemusí.
Nechci slibovat, že za čtyři roky Brno kompletně předěláme. Chci dotáhnout velké věci, které jsou už rozjeté, tedy nové hlavní nádraží, velký městský okruh nebo Janáčkovo kulturní centrum. A současně obrátit mnohem větší pozornost ke každodennímu životu ve městě. K dostupnému bydlení, bezpečnému pohybu pěších a cyklistů, kvalitní MHD, zeleni a stínu, veřejnému prostoru a lepší koordinaci rekonstrukcí. Město nemá být dobré jen na vizualizacích velkých projektů. Má se v něm dobře žít každý den. A mám samozřejmě dvě témata, která jsou mi profesně mimořádně blízká: kulturu a kreativní průmysly a inovace. Brno má fantastický potenciál ve vědě, technologiích, gamingu a audiovizi. Chci, aby se to promítlo nejen do ekonomických statistik, ale především do života lidí, kteří tady žijí.
To je pro mě skoro nepředstavitelný horizont. Kdybyste se mě před rokem zeptali, co budu dělat dnes, rozhodně bych vám neřekla, že budu kandidovat na primátorku Brna. Takže jsem se odnaučila dělat podobně sebevědomé předpovědi. Ale doufám, že budu pořád dělat věci, které mi dávají smysl, budu pořád zvědavá a budu se pořád pouštět do projektů, o kterých mi někdo rozumný řekne, že jsou příliš složité. To se mi totiž v životě opakuje docela pravidelně. A velmi ráda bych za deset let žila pořád v Brně. Jen zase o něco lepším. A doufám, že budu mít pořád dost energie na to dělat víkendové saunové ceremoniály. Sauna je moje velká láska, radost a psychohygiena zároveň.
Kamila Zlatušková založila a vede brněnský mezinárodní festival seriálové tvorby Seriál Killer, jehož první ročník se konal v roce 2018. V roce 2020 založila vzdělávací platformu s názvem Televizní institut. Zároveň je předsedkyní správní rady Ženského vzdělávacího ústavu Brno, známého jako Vesna. Letos v dubnu oznámila, že bude v komunálních volbách ve městě lídryní společné kandidátky ODS, TOP09 a nezávislých kandidátů.
Zdroje: autorský rozhovor, Wikipedia