Tak nám podali kompetenční žalobu. Konečně jsme se dočkali. Systém přímo voleného prezidenta je jako dělaný na konflikty hlavy státu s vládou. Vždy se je dařilo nějak ututlat, ale Petr Pavel nakonec řízl do živého a na Ústavní soud se obrátil. Ač jde o první užití tohoto mechanismu ze strany prezidenta, revoluce v tomto konfliktu vznikla jinde.
Divadlo kolem toho, kdo pojede na summit NATO, zahltilo veřejný prostor neobvykle absurdním způsobem. Ačkoliv zahraničněpolitická témata obvykle nikoho příliš nezajímají a bafuňářská sezení na plénech mezinárodních organizací od OSN přes NATO až po EU už vůbec ne, tak tentokrát se českým politikům podařilo tento nepopulární žánr obecenstvu zpopularizovat.
Sice podle poučky „negativní reklama je taky reklama“, ale jinak by to asi nešlo. Kdyby se zástupci vlády s prezidentem normálně domluvili, nebylo by o čem psát a hádat se v rámci politických pětiminutovek v hospodách, MHD nebo v šatně před tenisem.
Petr Pavel v reality show, další epizoda: Ústavní soud
Skoro by se dalo říct, že celá šaráda vznikla, aby udělala z politiky napínavý objekt ke sledování v duchu pravidel reality show. Pojede, nebo nepojede? V této epizodě na zasedání vlády 8. června jsme se dozvěděli, že se to dozvíme 22. června. Vláda říká, že nepojede, ale prezident ještě z rukávu vytáhl poslední kartu a hodil ji na Ústavní soud. Napětí pokračuje. Jak to celé dopadne?
Vášniví diváci se jdou poučit, jak rozhoduje Ústavní soud, podle čeho? Co to vlastně je ta Ústava a jak se vykládá? Reality show založená na podstatně vyšších ideálech, než je otázka, kdo se konečně intimně sblížil v Are You the One?
Že by celou show předseda vlády s prezidentem i v zákulisí orchestrovali, aby umně gradovali napětí a pak se poplácávali po zádech, jak to celé dobře funguje?
Problém je samozřejmě ukrytý pod pokličkou a uvedený syžet jako z reality show je jeho důsledkem. Vše začalo s přijetím přímé volby prezidenta bez revize jeho ústavních kompetencí. Jistě, nebylo to reálné, protože na tom by se v dvoutřetinové ústavní většině čeští politici neshodli tehdy ani teď. Přímo volený prezident má silnější mandát, je jediným z nejvyšších ústavních činitelů, který má legitimitu přímo od voličů (přímo se nevolí ani premiér, ani předsedové parlamentních komor), což ho v teoretické rovině staví na roveň parlamentu. V Ústavě se však o tom nic nepíše.
V praxi pak přímo volený prezident nemusí být navázaný na politické strany, tudíž s nimi není v kontaktu. Je pravda, že podle současného složení parlamentních komor by na Hradě seděl opoziční prezident, jelikož sněmovní opozice má takovou převahu v Senátu, že by si lehce prosadila svého kandidáta, pokud by se na něm 5 největších opozičních stran shodlo. Možná by tak jako přiznaný zástupce opozice vládě zatápěl ještě více než vyznavač kompromisů Pavel. Samozřejmě, prezidentský kompromis musí být výhodný zejména pro prezidenta.
K tyjátru vede snaha maskovat realitu
Konfliktní prostředí tak má politika zakotveno v sobě. A je to tak správně. Složky systému se musí navzájem omezovat a brzdit, jinak opouštíme principy demokratického státu. Neuzurpuje si moc ale naopak prezident?
„Nemáme prezidentský systém, no. A taky nemáme třeba moře. A prase nemá paroží. A nic z toho ta kompetenční žaloba nemá možnost změnit. Kompetence prezidenta v čl. 63 zastupovat stát navenek je úplně stejná teď jako byla od samého počátku. Kdyby vlády odmítaly někam pouštět Havla, Klause nebo Zemana, s tím že už se narajzovali dost, tak doma budou, mohli tu kompetenční žalobu podat i oni. Škoda, že se tak nestalo, sice bychom teda furt díky tomu nebyli prezidentský systém, ale aspoň bychom si dnes ušetřilo tento tyjátr,“
komentuje situaci na X právník a komentátor Jan Palička.
Jelikož v minulosti jel na summit NATO 20× prezident a jednou zastupoval Miloše Zemana Petr Fiala z důvodu nemoci, asi jde o vychylování opačným směrem. Petr Pavel si naopak na přítomnost premiéra na akci nijak nestěžuje, chce být jen u toho.
Jak v ostře sledovaném sporu rozhodne Ústavní soud, nevíme, ale dost možná dá prezidentovi za pravdu, že si může jezdit, kam chce, ale to ještě neznamená, že tam Pavel opravdu pojede.
Pokud tam mimostranický prezident nepojede, možná se od zástupců vlády dozvíme, jaká tam byla dobrá parta kamarádů a že všichni na sebe mají číslo. Problém černého pasažéra v nákladech na obranu v Alianci bude „vysvětlen“. Kdyby se prezident na akci přece jen vloudil, bude mít z večírku v Ankaře asi větší kocovinu. Když všichni nosí na stůl občerstvení a jeden ho jen ujídá, obvykle nebývá nejoblíbenějším členem party, i když se tak sám popisuje.
Zdroje: autorský text, komentář, irozhlas.cz, X, Senát PČR
